Činnost

Psychosociální intervenční služba

Systém psychosociální intervenční péče (SPIS)

Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje má vyškolený tým pracovníků, jejichž úkolem je poskytovat psychosociální péči. Pro tuto činnost je vyškoleno třináct profesionálních záchranářů a jeden psycholog ZZS JčK. Systém psychosociální intervenční péče (SPIS) je orientován jednak směrem k zaměstnancům ZZS JčK a od května 2016 i vně organizace pro zasažené lidi.

Psychosociální péče o vlastní zaměstnance

Jedná se o péči nabízenou záchranářům, řidičům, lékařům i operátorům, kteří projdou nadlimitně zátěžovými situacemi spojenými s výkonem profese. Cílem této služby je podpora našich zaměstnanců při zvládání akutní stresové reakce, snížení rizika profesního selhání, prevence výskytu posttraumatické stresové poruchy, syndromu vyhoření a dalších možných následků v souvislosti s působením nadlimitní psychické zátěže. Jednoduše řečeno jde o podporu a pomoc pomáhajícím. Péče je založena na takzvané peer podpoře, tedy pomoci poskytované především prostřednictvím vyškolených kolegů-záchranářů.

Peer péče se poskytuje ve dvou formách – skupinové a individuální. Skupinová podpora je v rámci SPIS poskytována těsně po skončení náročné akce, nejpozději do 3 dnů, kde cílem je uzavření této události, zmírnění příznaků stresu, edukace o možných následcích a projevech stresu a případné předání do následné odborné péče. Individuální forma podpory je zaměřena na zmírnění akutních projevů stresu po náročných profesních událostech nebo v obtížných životních obdobích zaměstnanců, a to formou aktivního naslouchání, empatie, emoční a profesní podpory, doporučení s cílem obnovení vlastních sil a zvládacích strategií, zmírnění stresové reakce nebo případné předání zasaženého do další návazné péče. S týmem peerů zároveň pracuje také psycholog se znalostí metod zacházení s nadlimitními životními situacemi.

První psychická pomoc

Zdravotníci pracují v mnoha situacích, které přímo souvisejí s lidským neštěstím, těžkou životní ztrátou či smrtí. V některých případech jsou na místě takové události osoby, jež neutrpěly zranění fyzického charakteru, ale došlo k těžkému zasažení jejich psychického, emočního prožívání. Hovoříme o tzv. sekundárně zasažených. Mohou to být příbuzní nebo blízcí postiženého či zemřelého, svědkové tragické události, nebo lidé, kteří poskytovali první pomoc. Mají specifické potřeby - od nedostatku informací k události, přes potřebu sdílení emocí, ukotvení v čase a prostoru, až po provázení těžkou situací. Zpravidla bývá na místě také zajistit možnost návazné péče rodinou či vhodnou odbornou službou. Zasažení pozůstalí také potřebují poskytnutí pomoci, byť v tomto případě nikoliv zdravotnické, ale daleko více psychosociální.