Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje


Historie ZZS v JčK

Přednemocniční neodkladná péče na území Jihočeského kraje před rokem 1989 a vývoj v letech 1990-2005.

České Budějovice

Počátky Záchranné služby v Českých Budějovicích se datují okolo roku 1923. V knize "Když se psalo T. G. M" o tom píše František Rada: "Město mělo již několik svých lékařů dříve, ale koncepce Dobrovolného zdravotního sboru se váže právě k tomuto roku. Sbor založil Václav Bitzan, známý tím, že studoval ve Vídni dva semestry práva, pak 6 semestrů filosofie, 10 semestrů medicíny a navštěvoval přednášky teologické fakulty, vysokou zemědělskou školu, uměleckou akademii a jazykové kurzy při orientální akademii, aniž by některou školu dokončil. Po otcově smrti vedl v Krajinské třídě zděděný obchod moukou "U bílé paní", po několika letech jej prodal a vstoupil do městských služeb jako zdravotník. K dopravě nemocných sloužil v té době jediný vůz s koňským potahem, který ohlašoval jízdu výrazným troubením. Teprve v dubnu roku 1924 koupila obec za 122.000,- Kč první sanitní automobil značky Laurin-Klement.

Pozdější Záchranná stanice města Českých Budějovic byla nejprve vázána na místní hasičský sbor, který ji dodával vybavení. Původní sídlo měla v zadním traktu radnice s výjezdem do České ulice v bývalé stanici koněspřežky.

Zřízenci byli označeni páskami na levých rukávech, kde měli písmena ZSM, což znamenalo Záchranná stanice městská. Lékař však nebyl stálým členem záchranné stanice, ale byl poskytován k zásahům vždy od příslušné diecéze tam, kde sloužil. Tento „model“ fungoval ve městě až do 2. světové války. Celkový počet členů Záchranné stanice byl 8.

Za 2. sv. války byl ve městě zřízen lazaret a Záchranná stanice se podílela na řešení zdravotních problémů. Německá armáda, která zde sídlila, měla však svoji „svozovou“ jednotku pro své složky. Po bombardování na konci války jí byl zkonfiskován majetek a materiál, který po ní zůstal (zejména obvazový), byl využíván Záchrannou stanicí ještě dlouho po válce.

Po 2. sv. válce se ujal řízení Záchranné stanice magistrát města s tím, že pokračoval v modelu práce z 1. republiky.

Rokem 1948 dochází ke změně v dopravě pacientů. Tuto službu přebírá Československý červený kříž. Oficiální název byl Zdravotnická dopravní služba. Nejprve se na výjezdech účastnili pouze řidiči, což nebyli žádní specialisté, a posléze se jejími členy stávali dobrovolní zdravotníci s výcvikem, kteří zároveň byli členy Československého červeného kříže. Pokud bylo potřeba lékaře, dojelo se pro něj na příslušný obvod nebo do nemocnice. Na místě se pacient neléčil, jak tomu je dnes, ale rychle se naložil a vezl do nemocnice.

Tato situace trvá až do doby, kdy se v roce 1952 transformuje socialistické zdravotnictví do ústavů národního zdraví (OÚNZ, KÚNZ). Červený kříž je v této době nucen vydat veškerá sanitní vozidla a tím ztrácí Zdravotnickou dopravní službu. Zároveň zanikají tzv. Stanice Červeného kříže a s tím poskytování první pomoci na vesnicích.

V Českobudějovickém KÚNZ se začala koncipovat dopravní služba, která převzala úkoly do té doby stávající Zdravotnické dopravní služby. V této době se již začíná mluvit o Záchranné službě. Byli vyčleněni řidiči, kteří kromě toho, že jezdili dopravní službu pro nemocnici, jezdili také pro Záchrannou službu. Když byl ohlášen výjezd pro Záchrannou službu, vzali „svá“ připravená vozidla a dojeli na chirurgickou ambulanci, kde se k nim připojil vyčleněný lékař. Jednalo se vlastně o lékaře z oddělení Chirurgie, Ortopedie, Traumatologie a Urologie, protože tato oddělení měla jednu příjmovou ambulanci. Obvykle vyjížděl nejmladší lékař nebo stážista.

V roce 1957 již byli vypisováni lékaři (muži) ze všech oddělení KÚNZ na tzv. „lítačku“, jak se Záchranné službě říkalo. Tito lékaři drželi po celý den a noc pohotovost k výjezdu se sanitním vozem vybaveným přenosným lékovým kufrem a potřebnými pomůckami. Vykonávali takovou práci, aby ji mohli kdykoli přerušit, když bylo třeba vyjet na zásah. Postupně byli vyčleňováni lékaři specialisté jen pro zásahy na Záchranné službě. Byli to pod vedením primáře MUDr. Bárty, který vedl Anesteziologicko-resuscitační oddělení, MUDr. Tuček z oddělení chirurgie a MUDr. Gruber z oddělení traumatologie.

Později, v roce 1978, po osamostatnění odd. ARO od chirurgických oborů, začali jezdit pro ZS přes den výhradně lékaři anesteziologové a po dobu služeb to byli různí službu konající lékaři z různých oddělení. Záchranná služba měla v tomto období dvě výjezdové skupiny, které sestávaly ze dvou obyčejných sanitních vozů pouze s lékovým kufrem a zpočátku dokonce bez sestry.

V roce 1983 má Záchranná služba jednoho vlastního lékaře, kterým se stává MUDr. Jan Tuček a který je zároveň pověřen jejím vedením. Tento stav trval až do roku 1985, kdy se koncipovala Záchranná služba jako samostatné oddělení. Primářem se stal MUDr. Jan Tuček, který byl současně jmenován krajským lékařem pověřeným řízením Záchranné služby v rámci kraje. Na poloviční pracovní úvazek zde sloužili jako lékaři MUDr. Mraček a MUDr. Zoubek. Řidiči stále náleželi pod dopravní službu KÚNZ, ale se zaměřením na Záchrannou službu, a sestry patřily k chirurgické ambulanci. Bylo vybudováno oddělení RZP – rychlé zdravotnické pomoci, které se skládalo z odpovědného lékaře a sestry v jednom voze a druhé výjezdové skupiny, v níž vyjížděli lékaři z chirurgického oddělení jako tzv. druhý zálohový vůz a dále speciální vůz pro převoz nedonošenců.

Rokem 1993 byla zřízena vlastní organizace a to Stanice záchranné služby KÚNZ – NsP. Tomu v roce 1991 předcházelo zahájení činnosti Letecké záchranné služby na vojenském letišti v Plané u ČB. Tímto je vlastně zahájeno novodobé budování Záchranné služby do dnešní podoby. Dle vyhlášky 434/92 Sb. přechází Územní středisko záchranné služby pod zřizovací pravomoc MZ ČR a je jím přímo financováno. V roce 2003 má ÚSZS pět výjezdových stanovišť - dvě v Českých Budějovicích, od 1.1.1993 jedno v Týně nad Vltavou, od 1.11.1997 další v Trhových Svinech a speciální stanoviště v Temelíně. Provozuje Lékařskou službu první pomoci, Akutní detoxikační centrum a Protialkoholní záchytnou stanici.

V roce 2003 přechází ÚSZS České Budějovice s ostatními středisky záchranné služby v kraji pod zřizovatelskou pravomoc Jihočeského kraje.

V roce 2005 je ÚSZS sloučeno s ostatními ZZS do celokrajské organizace ZZS JčK.

 

Tábor

V polovině 80. let, při oddělení ARO OÚNZ Tábor, vzniká pod vedením primáře MUDr. Zikmunda Rychlá zdravotnická pomoc se sanitním vozem Range Rover a Škodou 1203. Tato služba byla provozována pouze v pracovní době a většinou personálem ARO. V roce 1988 do vozového parku přibyl nový vůz Latvija, která nahradila Š 1203. Následně v roce 1991 dostává Nemocnice s poliklinikou v Táboře, již pod vedením primáře MUDr. Cheníčka, nový vůz Renault Master, který v té době vytvořil standard ve vybavení sanitních vozů. Přes den výjezdovou skupinu tvořila posádka zaměstnanců ARO, v ÚPS byla posádka sestavena z lékařů a sester z různých oddělení NsP.

Jako samostatná záchranná služba vzniká v květnu 1993 v prostorách HZS v Táboře - Měšících. Organizace byla zřizována Okresním úřadem v Táboře a ředitelem byl jmenován MUDr. Tůma. K samostatnému vzniku ZZS dochází delimitací pracovníků z oddělení ARO, vozidel a řidičů DZS NsP Tábor. Od této doby se modernizuje vozový park, sanitní vozidla jsou vybavována novou přístrojovou technikou. V roce 1995 je zřízeno výjezdové místo v Soběslavi, v březnu 2005 výjezdové místo v Mladé Vožici. V roce 2005 probíhá sloučení s ÚSZS České Budějovice do ZZS JčK.

 

Písek

2. ledna 1978 byla zřízena RZP v nemocnici spadající pod OÚNZ Písek. Provoz od 7 do 15 hodin. Od 2. září roku 1982 jezdí již pouze sestry ARO. Od 1.11.1985 nepřetržitý 24 hodinový provoz.

V roce 1988 v Milevsku vyčleněna sanita pro RZP. 1. listopadu 1990 je vyčleněna samostatná sestra na den pro RZP, od 1. ledna 1991 zahájen nepřetržitý provoz dispečinku RZP. Na výjezdovém místě v Milevsku stálá sestra a řidič.

V roce 1993 vzniká delimitací z OÚNZ organizace Dopravní zdravotnická služba a je vyčleněna samostatná noční lékařská služba (do té doby sloužili orthopedi).

Od 1. června 1993 se stává RZP samostatným střediskem DZS, je zaveden 0,5 pracovního úvazku lékaře.

1. ledna 1994 vzniká samostatné oddělení záchranné služby v nemocnici včetně personálu a 1. března 1995 probíhá delimitace ZZS a DZS a zřízení samostatné organizace Záchranná a dopravní zdravotnická služba pod vedením MUDr. Vratislava Němečka. Zřizovatelem je OkÚ. V roce 2003 přechází zřizovatelská funkce na Jihočeský kraj.

V roce 2005 sloučení s ÚSZS České Budějovice do ZZS JčK, zahájeny kroky ke zřízení výjezdového místa v Čimelicích.

 

Strakonice

V letech 1979-85 jednosměnný provoz, lékař a sestra převážně z oddělení ARO, řidič DZS. Konec směny v 15.00 hodin. V letech 1985–1989 dvousměnný provoz pod oddělením ARO do 22. hodiny s využitím lékařů všech oddělení nemocnice. Od 1.1.1989 nepřetržitý provoz ve stejném režimu. 1.1.1993 vzniká samostatný primariát záchranné služby při Okresní nemocnici Strakonice s 3 výjezdovými stanovišti – Strakonice, Vodňany a Blatná. Dne 1.1.1994 vzniká samostatná ZZS pod vedením MUDr. Martina Kubíčka. V roce 2005 dochází ke sloučení s ÚSZS České Budějovice do ZZS JčK.

 

Prachatice

Od 1988 je záchranná služba provozována při oddělení ARO. 1.3.1993 vzniká samostatná organizace ZZS Prachatice zřizovaná OkÚ Prachatice, ředitelem je MUDr. Juljo Hasík. ZZS provozuje svoji činnost ze dvou výjezdových míst – Prachatice a Vimperk, v roce 2002 je otevřeno výjezdové místo Volary. V roce 2004 dochází ke sloučení s ÚSZS České Budějovice.

 

Český Krumlov

Do roku 2004 provozována Záchranná služba v rámci oddělení ARO a ostatních odborností. V roce 2004 delimitace několika SZP, řidičů a jednoho sanitního vozidla a sloučení s ÚSZS České Budějovice.

 

Jindřichův Hradec

Do roku 2004 provozována Záchranná služba v rámci Okresní nemocnice jako samostatný primariát vedený prim. MUDr. Vlasákem. V roce 2004 delimitace a sloučení s ÚSZS České Budějovice.

 

Třeboň

Záchranná služba v Třeboni vznikla v roce 1976 pod vedením MUDr. Žampacha. Zřizovatelem byl až do roku 1991 OÚNZ J. Hradec. Provozní doba od 7 do 15 hodin a to pouze v pracovní dny. Jezdilo se sanitkou Š 1203 vybavenou defibrilátorem (váha 25 kg) a jednou velkou taškou obsahující obvazový materiál, léky v krabičce a jehly se stříkačkami. Jednorázových pomůcek bylo poskrovnu.

V roce 1984 nastoupil na místo vedoucího lékaře MUDr. Šteffl a ve funkci setrval až do roku 1994. Stále se jezdilo Š1203 do 15 hod. Na výjezdy k pacientům s interní diagnosou vyjížděly MUDr. Kopačková a MUDr. Hocková ostatní výjezdy zajišťoval MUDr. Šteffl. V odpoledních hodinách zajišťoval výjezdy personál LSPP.

V roce 1988 byl zakoupen sanitní vůz Latvie a provoz RLP byl již dvanáctihodinový. V roce 1992 se uskutečnila sbírka na nový sanitní vůz Tatra 613. Tento vůz si občané Třeboňska ve spolupráci s většími podniky zaplatili sami. V této době přechází Záchranná služba na nepřetržitý provoz. Postupně byly nakoupeny ještě další tři vozy Tatra 613 (v provozu až do r. 1999).

Roku 1993 byl jmenován vedoucím lékařem MUDr. Janda. Po privatizaci polikliniky v roce 1996 vzniká samostatný subjekt Záchranná služba Třeboň pod vedením Ing. Bínové. Od října 1997 sídlí ZZS ve vlastních prostorách v bývalých kasárnách v Třeboni. Zřizovatelem je do přechodu pod KÚ OkÚ J. Hradec.

V roce 2002 přechod pod zřizovatelskou pravomoc Jihočeského kraje. V první polovině r. 2004 zakoupen první vůz WV T5. K 1.7.2004 je sloučena ZZS Třeboň s ÚSZS České Budějovice. 1.8.2004 je zahájen provoz RZP na výjezdovém stanovišti v Suchdole nad Lužnicí.

 

Dačice

Do roku 2004 součást Nemocnice Dačice, záchranná služba v dikci oddělení ARO, pod vedením prim. MUDr. Fabešové. V roce 2004 delimitace a sloučení s ÚSZS České Budějovice.